Obec Lužice leží v úrodné krajině jižní Moravy 4 km západně od města Hodonína. Je obklopena višňovými, broskvovými a jabloňovými sady a úrodnými vinicemi. Název obce se odvozuje od četných vodních ploch, které se zde v dávných dobách rozlévaly (louže, luže). Lužice jsou součástí Podluží, jednoho z nejmalebnějších národopisných regionů Slovácka.

Na základě zákresu této usedlosti v indikační skice z roku 1828 se dá předpokládat, že stavba nazývaná jako „Starý kvartýr“ je spojena s kulturním, stavebním, sociálním, společenským obrazem obce minimálně od počátku devatenáctého století. Dochované tradiční hmotové uspořádání a klasické proporce se stávají důležitým dokumentem lidového stavitelství v obci. V písemném operátu Stabilního katastru je zapsán výše uvedený objekt, který lze bezpečně lokalizovat díky indikační skice Stabilního katastru, jako nemovitost, jejíž majitelem je „Luschitz Gemeinde“, tedy „Obec Lužická“. Tak tomu však bylo již v roce 1805 dle urbáře panství Hodonín Tyto prameny tedy bezpečně dokládají vznik „Starého kvartýru“ minimálně v 18. století, ale i skutečnost, že objekt sloužil nejrůznějším potřebám obce. O těch nás také informuje retrospektivní zápis ve školní kronice, který vznikl v roce 1878, ale vztahuje se již k počátkům 19. století:

…V Lužicích neměli školní budovy, tož muse-
lo vyučováno býti v soukromých domech,
aneb vůbec kde místa bylo; tak se vyučo-
valo v domě Pavla Hačundy (nyní Frant. Kuchař)
č.d. 55, v domě rychtáře Tomana (nyní Frant. Kuběna) č.d. 15.
U Líčeníka Michala stodole č.d. 65,
v Hospodě u Dopity čili jak děti říkaly v ži-
dovně a pak i na obecním domku čili
v „quartieru“, kdež učíval syn p. Jos. Pernici
později kněz Karel Pernica…

Pojmenování „kvartýr“ snad získal objekt v dobách povinného ubytovávání vojska v jednotlivých obcích. Obyčejným vojákům musela stačit sláma ve stájích sedláků. Důstojníci však k ubytování využívali komfortu většího, byli „nakvartýrovaní“ na kvartýru.“

Osobnosti Starého kvartýru
K největším osobnostem novodobé historie Starého kvartýru neodmyslitelně patřila paní
MILADA MARADOVÁ
rozená Samsonová
* 18. listopadu 1934 v Tvrdonicích – † 11. února 2008 v Lužicích
Díky jejímu nadšení i obětavosti byl zachráněn Starý kvartýr. Byla „kvartýrnicí“ tělem i duší. Nechyběla na žádné kvartýrní akci ani brigádě. Byla vždy ochotná pomoci nejen radou, ale i svýma šikovnýma rukama.

Osudy lidí na Starém kvartýru I osudy lidí, kteří na „Starém kvartýru“ žili, prožívali chvíle radostné i smutné, toto místo učinili výjimečným…
Lužická rodačka Štěpánka Nováková, provdaná Köhlerová, se po roce 1945 v osvobozené republice vypracovala na Ministerstvu zahraničí až na zapisovatelku Dr. Milady Horákové. Jako její blízká spolupracovnice však byla v únoru roku 1950 ve vykonstruovaném procesu nespravedlivě zatčena a souzena. Život ji pravděpodobně zachránilo jen zjištění jejího těhotenství. Trest smrti jí byl zmírněn na 22 let žaláře. Ve vězení se jí narodila dcera pokřtěná Dagmar Ondřejka Andrea (snad podle jedné ze spoluvězenkyň). Malá Dagmar mohla se svou matkou zůstat pouze půl roku. V prosinci roku 1950 si pro ni přijela její tetička Marie Nováková z Lužic, která bydlela na „kvartýru“ č.p. 116. Zde zůstala Dagmar (v Lužicích ji všichni říkali Dana) až do II. třídy obecné školy.
Po devíti letech propustili štěpánku Köhlerovou z vězení a malá „Dana“ mohla být opět se svou matkou. Dnes paní Dagmar Köhlerová, provdaná Lachsmidtová, žije u Karlových Varů.

Osudy věcí na Starém kvartýru
Při shromažďování muzejních sbírek si snad všichni členové Muzejního spolku v Lužicích i Muzejní a letopisecké komise OÚ Lužice přáli obohatit exponáty o žebřiňák z Lužic. Marné pátrání vedlo všechny k přesvědčení, že se v Lužicích bohužel ani jeden vůz nedochoval. Jaké bylo příjemné překvapení, když přímo na půdě Starého kvartýru byl vůz zvaný „deštěňák“ pod slámou nalezen. Od žebřiňáku se liší tím, že jeho bočnice jsou vyrobeny z plných desek a vůz tedy nesloužil k převozu sena, ale k dopravě především sypkých materiálů, řepy, brambor i hnoje.
O žebřiňácích v Lužicích se dovídáme ze vzpomínek Štefina Příkazského na jeho „formanky“ pro otce: A jelikož to byl materiál poměrně těžký, bylo nutno přikoupit ještě dalšího koně. V páru to šlo na našich rovinách poměrně dobře.(Abys věděl, tu na rovině žádný v Lužicích neměl na voze brzdu.) Takový je i vůz ze Starého kvartýru. Na boční cedulce je napsáno dnes již méně čitelně jméno majitele vozu: „Novák“. Nemá brzdné zařízení a o jeho stáří svědčí i umístění „longa“, na kterém se mohl hospodář při delší cestě svést. Umístěno je na pravé straně vozu. Vůz se tedy používal v době, kdy se na našich silnicích jezdilo ještě po levé straně. Tedy za I. republiky. Tentýž vůz nám ukazuje i pohled na Starý kvartýr z 1. pol. 20. století.